Charakteristika magnetických polí

Při průchodu elektrického proudu vodičem (cívkou) vzniká v jeho okolí magnetické pole. Pokud umístíme do nestacionárního (měnícího se) magnetického pole živou tkáň (= vodič), vzniknou v ní principem elektromagnetické indukce slabé elektromotorické napětí a proudy, které pak mění vlastnosti částic živé hmoty.

Rozeznáváme magnetické pole statické, u něhož se v čase nemění polarita ani intenzita, dále magnetické pole střídavé, u nějž se periodicky střídá polarita a konečně pulsní magnetické pole (PMP), které mění svou polaritu v pulsech specifických tvarů a frekvencí. Toto pole se jeví jako nejvhodnější pro terapeutické účely

Aby mělo pulsní magnetické pole (PMP) požadované účinky, musí mít určitou indukci (pro bezpečné použití bez nutnosti lékařského dohledu do cca 20 mT), frekvenci ( používá se nízkofrekvenční magnetoterapie od 0 do 100 Hz), gradient a délku a tvar pulsů. Takovéto NPMP (nízkofrekvenční pulsní magnetické pole) nemá vedlejší účinky a je možné jej v příslušných indikacích bez obav využívat.